Vady nehtů

Třepení, lomivost nehtů ve vrstvách ("onychoschisis") a jejich snížená kvalita je častým jevem, který lze diagnostikovat až u 20% populace. Častěji postihuje ženy a obtíže jsou zřetelnější od podzimu do jara. Jev souvisí s množstvím vody v rohové vrstvě pokožky a nehtové ploténce. Udává se, že pokud je v uvedené tkáni méně než 16% vody, dochází k přesychání pokožky a lomivosti nehtů. Časté máčení rukou do mycích prostředků vede ke smývání ochrané vrstvy a k následnému rozvoji "onychoschisis". Je také třeba myslet na nedostatek železa.

Podélné rýhování a zvýšená podélná lomivost nehtů vzniká v souvislosti s častým mytím rukou, práci ve vlhkém prostředí. Obdobný jev lze pozorovat při zvýšené funkci štítné žlázy, nedostatku vitamínu A nebo B, podvýživě, nedostatku vápníku. Při nedostatku železa se může kombinovat s "koilonychií"

Úplné odloučení nehtové ploténky od nehtového lůžka se nazývá "onychomadesis". Vzniká též v souvislosti s úrazem a vznikem modřiny pod nehtem, po infekci, při "alopecii" (výpad vlasů), jako toxická reakce na léky (např. antibiotika). K úplné onycholýze dochází i v průběhu některých kožních nemocí, např. lupénky, často provází plíseň nehtů.

Vzniká v důsledku neurotického okusování, trhání, stříhání, řezání. Může dojít k trvalému poškození mehtového lůžka.

Obr. 153	Obr. 154	Obr. 155	Obr. 156
Obr. 157	Obr. 158	Obr. 159	Obr. 160

Obr. 161

Poškozením nehtového lůžka vznikají na nehtových ploténkách bělavé tečky ("leukonychia punctata"), plošky nebo pruhy ("leukonychia striata") (Obr. 153). Původcem jsou drobná traumata, např. při manikůře. Příčné pruhy, "leukonychia transversa" (Obr. 154, Obr. 155), jsou projevem krátkodobého poškození nehtového lůžka, např. při infektech (spála, spalničky) nebo při otravách arzénem, thaliem, po chemoterapii. Podlouhlé pruhy "leukonychia longitudinalis" (Obr. 156) jsou přítomné u pacientů s onemocněním "dyskeratosis follicularis" nebo-li "morbus Darier". Snížené hladiny bílkoviny "albuminu" v krvi (hypoalbuminemie) vede ke vzniku "Muerckových linií" (Obr. 157). U pacientů s cukrovkou, cirhózou jater nebo chronickým srdečním selháváním vzniká obraz "Terryho nehtů" (Obr. 158). "Half-and-half" nehty (Obr. 159) jsou patrné u pacientů se selhávajícími ledvinami. Úplné zbělení nehtových plotének lze vidět u pacientů s cirhózou jater (Obr. 160).

Obr. 162	Obr. 16

Povrch nehtu je drsný, okraje jsou lomivé. Nehtová ploténka je pokryta řadou drobných "ďolíčků" (Obr. 162, Obr. 163). Obraz připomíná povrch náprstku na šití. Onemocnění postihuje většinou všechny nehty, proto se také nazývá "nemocí dvaceti nehtů" (termín zahrnuje nehty rukou, nohy ale bývají postiženy také). Podkladem onemocnění je poškození zárodečné vrstvy nehtu, nehtového lůžka (matrix), a je součástí několika systémových chorob: lupénky (psoriasis vulgaris), ložiskové alopecie (alopecia areata), atopické dermatitidy, lichen ruber planus. Může se rovněž vyskytovat bez souvislosti s jiným onemocněním, pak hovoříme o trachyonychii neznámého původu - "idiopatická trachyonychie".

Miskovitě prohnutý nehet (Obr. 164) může být patrný u dětí bez souvislosti s jiným onemocněním. U dospělých je průvodním znakem nedostatku železa a s ním spojené chudokrevnosti, provází stavy podvýživy. Také bývá jedním z příznaků nadměrné činnosti štítné žlázy (thyrotoxikózy). Miskovité prohnutí lze rovněž pozorovat na některých prstech u tzv. Raynaudova fenoménu (onemocnění s poruchou prokrvení prstů ruky nebo nohou). Vrozené poruchy typu koilonychie jsou vzácností. Onemocnění může ojediněle vzniknout i jako výsledek drobného poškozování nehtového lůžka v zaměstnání, např. u automechaniků a "pradlen" (časté máčení rukou).

Projevuje se ztluštěním a drápovitým zahnutím nehtu dolů a nebo do stran (Obr. 165). Častěji jsou postiženy prsty nohou, především palce. Vzniká u starších lidí následkem poškození nehtového lůžka opakovaným tlakem z bot, málokdy po jednorázovém traumatu. Vzácně se jedná o vrozený jev.Léčba spočívá v pravidelném kosmetickém upravování nehtové ploténky. Někdy je nutné situaci řešit odstraněním nehtu i nehtového lůžka.

"Ventrální pterygium" představuje přerůstání nehtového lůžka na spodní straně nehtu (Obr. 166). Stav je součástí onemocnění, které nazýváme "sklerodermie" (jedná se o skupinu kožních nemocí, jejichž společným rysem je vznik tuhé kůže, podstatou je onemocnění pojiva, jehož původ je neznámý). Kromě sklerodermie může provázet i jiná onemocnění jako např. "systémový lupus erythematodes", "dermatomyositis" nebo provází tzv. Raynaudův fenomén (onemocnění s poruchou prokrvení prstů ruky nebo nohou).

"Dorzální pterygium" je patrné z druhé strany nehtové ploténky (proto dorzální, zadní) (Obr. 167). Příčinou je "ubývání" nehtového lůžka, které vede k postupnému ztenčováním narůstající nehtové ploténky, nakonec nehet degraduje a dochází k jeho rozštípnutí. Onemocnění bývá součástí tzv. lichen ruber planus. Vzácně k těmto projevům může dojít po úrazu prstu, ozáření nebo při špatném prokrvení.

Nehtová ploténka roste vrozeně do strany (Obr. 168). Někdy dochází k obdobnému fenoménu po úrazu nebo po chirurgickém zákroku.Léčba-Chirurgická korekce.

Nehty, zejména na dolních končetinách, se kornoutovitě deformují (jakoby byly stisknuty kleštěmi) a svými okraji se zařezávají do přilehlé měkké tkáně (Obr. 169). Stav je patrný v souvislosti s opakovanou traumatizací nehtového lůžka z nevhodných bot. Také bývá přítomno u pacientů s lupénkou.Léčba-Plastika nehtového lůžka.

Zarůstání silně zakřivené nehtové ploténky do nehtových valů. Ve většině případů následuje bakteriální infekce a chronický zánět. Postiženy bývají nejčastěji palce na nohou (Obr. 170).Léčba-je nutné nosit volnou obuv a změnit způsob stříhání nehtů, tzn. stříhat rovně a nezastřihávat rohy. V některých případech je nutná plastika nehtového lůžka.

Bolestivý zánět nehtových valů (Obr. 170, Obr. 171). Původcem je bakteriální, virová nebo plísňová infekce. Postihuje jedince v souvislosti s oslabenou obranyschopností, se zarůstajícímy nehty, s máčením rukou/nohou. Drobné krvácení pod nehtem má nejdříve charakter malé tečky, která se v souvislosti s růstem nehtu mění v čárku, tzn. nabývá třískovitého charakteru ("splinter") (Obr. 174). Ke krvácení dochází nejčastěji po traumatu, u lidí s poruchou srážlivosti krve, u horolezců při snížené hladině kyslíku v krvi, vzácně u pacientů s endokarditidou. Je k vidění u řady kožních nemocí jako lupénka, plíseň nehtů, pityriasis rubra pilaris. Při větším krvácení dochází ke vzniku hematomu (nejčastěji po úrazu) (Obr. 175).Léčba-Drobné projevy není třeba léčit, odrostou postupně s nehtem. Větší hematom bývá velmi bolestivý a je nutné uvolnit tlak, který pod nehtovou ploténkou vzniká. Obvykle stačí provrtání nehtu. Nutné je zabránit případné bakteriální infekci lůžka.

plísňová infekce nehtových plotének prstů ruky (Obr. 185) a nohy (Obr. 186). Nejčastějším původcem jsou vláknité houby z čeledi dermatofyta a kvasinkové houby z rodu Candida. Málokdy bývá napadený zdravý nehet. Predisponujícími faktory jsou poranění, namáčení rukou, cukrovka, snížená obranyschopnost, poruchy prokrvení. Většinou se nejdříve infikuje pokožka na nohou, pak nehty nohou, nasledně prsty rukou. Nehtová ploténka se bělavě nebo žlutavě barví, je matná, drolivá a charakteristicky se ztlušťuje. Pod nehty se mohou tvořit nánosy žlutavých šupin.Léčba-K dispozici je řada velmi účinných antimykotických léků. Za efektivní jsou považovány ty, které obsahují nystatin, mikonazol, klotrimazol a ekonazol. Preparáty k místnímu ošetřování jsou účinné, pokud není postiženo více než polovina nehtové ploténky. Pokud jsou infekce rozsáhlejší, podávají se antimykotika v tabletách (ketokonazol, itrakonazol, flukonazol, terbinafin). Chirurgické snesení nehtu se již dnes prakticky neprovádí, případně se dává přednost rozpuštění nehtu chemicky.

Paličkovité rozšíření posledních článků prstů (Obr. 189) provází chronické srdeční a plicní nemoci, zřídka nemoci jater a zažívacího ústrojí. Nehty jsou obvykle vyboulené do tvaru hodinového sklíčka. Ojediněle se mohou paličkovité prsty vyskytovat dědičně.

Jedná se o dědičné onemocnění nejasného původu. Obě pohlaví jsou postižena přibližně stejně. Vyskytuje se u 1-2% lidské populace. Ke zhoršování dochází zejména v zimních měsících. Onemocnění vychází z porušeného vyzrávání horních vrstev pokožky. Výsledkem je výrazné olupování na celém těle včetně kštice a nehtových plotének. Onemocnění není infekční, je nebolestivé a představuje ve většině případů "pouze" kosmetickou vadu.Léčba- je velmi obtížná a často neuspokojivá. Léčba většinou vychází z místně aplikovaných preparátů obsahujících dehty

Zhoubný nádor z epitelových buněk.Léčba-Chirurgické odstranění, ozáření, chemoterapie.